Žena, která si pamatuje naprosto každý den svého života. Rebecca trpí velmi vzácnou diagnózou, přičemž ví přesně i to, co dělala na své první narozeniny.




Paměť bychom určitě podceňovat neměli.

Lidská paměť je fascinující věc, o které stále nevíme všechno. Po celém světě se neustále odehrávají výzkumy toho, co všechno naši paměť stimuluje, čeho bychom se měli vyvarovat a odborníci se samozřejmě soustředí i na to, jak by se daly v budoucnu léčit diagnózy jako Alzheimerova choroba, avšak vědecký pokrok není dostatečný. Naštěstí i v současnosti existují spousty lidí, kterým není budoucnost lidské mysli lhostejná a jedním z nich je i 27 letá slečna jménem Rebecca Sharrock. Rebecca žije v Austrálii ve městě Brisbane a kdybychom měli alespoň na několik minut možnost nahlédnout do její mysli, pak bychom určitě byli všichni zaskočeni tím, že si tato slečna dokáže vzpomenout na každý den svého života od momentu, kdy dovršila 12 dní stáří.

 

 

C-Kl6NgVwAAWhOu

Vzpomenout si na každý den svého života přitom není v žádném případě po světě rozšířená věc. Na naší planetě žije jen 60 až 80 lidí trpících diagnózou se zkratkou HSAM, což znamená Highly Superior Autobiographical Memory. Vše se točí kolem toho, že má člověk touto nemocí trpící opravdu úžasnou autobiografickou paměť. Rebecca si svou schopnost neboli diagnózu uvědomuje již od malička, ale nikdy se s ní nijak nechlubila, což se nakonec změnilo před několika dny. Australanku k tomu vyprovokoval článek, ve kterém autor psal o tom, jak si většina lidí na světě nedokáže vzpomenout na nic z období předtím, než dovršili 4 roky. Paměť přitom očividně podle této slečny nezačíná ve čtyřech letech, protože i obyčejný člověk si dokáže občas vzpomenout na to, jak se mu narodil sourozenec a on byl teprve maličké dítě, avšak Rebecca nezná slova jako občas. Jednoduše si pamatuje na všechny dny svého života tak detailně, že si při vybavení konkrétního data dokáže vzpomenout na to, co ten den měla na sobě, jaké bylo venku počasí a i to, co přesně jedla. Na jedné straně fenomenální schopnost samozřejmě do jejího života přináší i spousty potíží a komplikací. Lidé trpící tímto syndromem ve své mysli výrazně prožívají každičký den a někdy je může vlastní minulost pohltit natolik, že se do ní příliš zamotají a začnou se objevovat psychické problémy.

 

 

Rebecca se naštěstí do žádných problémů nedostala a ve svém příspěvku si zavzpomínala i na několik přesných situací z dětství, na kterých chtěla všem pochybovačům dokázat, že paměť je fascinující a neuvěřitelná věc. Dodnes si slečna dokáže vzpomenout na to, kdy ji rodiče jako teprve 12 denní dítě posadili za volant jejich tehdejšího auta a ona vůbec nevěděla, co se to kolem ní děje. Výraznou vzpomínkou je samozřejmě i oslava prvních narozenin, při kterých sice vůbec nevěděla, co se kolem ní děje, ale pamatuje si to, jaké hrozné šaty jí rodiče oblékli a jakou příšernou plyšovou hračku dostala, protože se mimořádně bála její tváře a při pohledu na ni neustále plakala.

CQ0pkPxWIAEzJR2

Krátce po dovršení dvou let se Rebecce narodila mladší sestra a i když to byla v konečném důsledku pro ni pozitivní událost, v té chvíli ji vnímala jen jako osobu, která jí krade oblečení,hračky a rodiče. Jako dvouletá holčička dokonce Rebecca začala v noci snít a jako malé holčičce jí to připadalo tak, že každý večer odchází z domova někam do cizí země plné zvláštních míst, a tak trvala na tom, aby každou noc spala její maminka s ní.

 

 

Mimořádně vyvinutá paměť však neovlivňuje pouze minulost, ale dokáže posloužit i jako skvělé úložiště informací pro současnost, což Rebecca dokládá tím, že umí slovo od slova odrecitovat všechny knihy o čaroději Harrym Potterovi. Samozřejmě, že učení a studování dlouhých textů je pro ni mnohem jednodušší než pro její kamarády, a tak se pro ni studium na škole nezdá tolik náročné.

Mladá Australanka si moc dobře uvědomuje, že její mysl je velmi výjimečná a rozdílná než mysl ostatních, a proto nezapomíná ani na pomoc ostatním lidem. Její nevlastní dědeček kdysi trpěl Alzheimerovou chorobou a Rebeccu to velice zasáhlo. Byla by nejraději, kdyby žádná podobná choroba na světě neexistovala. Momentálně se proto aktivně účastní hned dvou výzkumů zaměřených na paměť, její funkce, využívání a všechna tajemství, přičemž cílem obou výzkumů je posunout vědu a medicínu zase o něco blíže ke světu bez zákeřných chorob.